Hustovýlet do Itálie

Když v Praze zasedá MMF a SB, tak všichni správný rebelové protestujou, demolujou, zapalujou bankéře a vůbec se dost hustě bavjej. Jenomže já a moje vychytaná parta jsme na prázdniny vymysleli něco moc rebelštějšího, a to, že spolu pojedeme někam do ciziny. Pučili jsme si od rodičů dva vychytaný auťáky a všichni (já, mý dost hustý čtyři kamarádi a pár roštěnek, co Fakt nebyly marný) vyrazili do země, kam se člověk dostane jednou za uherák – do itálie.

Vyjeli jsme v sobotu brzo ráno a to směrem na Mnichov. Jelo se krásně, i když nikdo z nás neměl hustořidičák, ale to vůbec nevadilo. Večer nás v Itálii přivítaly hory, co se jim hustě říká Dolomity. Našli jsme první hotel, co stál u silnice (jmenoval se „Miralago“, to určitě znamená něco děsně vychytanýho, akorát nikdo neví co) a protože nebylo co dělat, šlo se na dydžinu. Bylo to tam fakt hustý a ten DJ‘s co to tam skrečoval nebyl vůbec marnej.

Další den ráno svítilo sluníčko, a tak jsme vymysleli, že vylezeme na nějakej hustej kopec. Pořádně jsme se oblíkli do značkovejch hadrů a naše roštěnky si vzaly dost vychytaný růžový trička, aby ukázaly, že jsou IN. Cesta do hor byla dost hustá – náš bytelnej Chrysler Voyager to zvládal, ale kámoši, co měli půjčenej auťák značky Škoda MB 1000 šplhali do kopce dost pomalu.

Když jsme došli pod kopec, začalo obhlížení toho, jak vohozený choděj pravý italský rebelové. Skoro všichni měli přes rameno smotaný horolezecký lano (NIKE Massive Mountain, 1350 Kč), na hlavách helmy (Adidas Himalaya Xtreme Kevlar, 47.500 Kč) a okolo pasu karabiny (Mikov Stainless, 2,40/kus). A všichni tyhle týpkové na nás koukali dost divně, když jsme se jich ptali, kde nakupujou tyhle hustý značkový věci.

Vylezli jsme na jeden bytelnej vysokej kopec (myslím, že se jmenoval Monte Paterno) a dali si tam oběd. Jeden kámoš chtěl ukázat že je správnej rebel a skočil dolů. Sice se zabil, ale ten let fakt nebyl marnej. Nám to ani nevadilo, stejně jsme roštěnek měli o jednu míň něž nás, vychytanejch hustorebelů, takže se to aspoň vyrovnalo.

Když jsme pak slezli, bolely nás nohy (i když všichni nosíme značkový boty), a tak se jelo zpátky. Někdo chtěl jít na večeři do Pizzerie, ale zdálo se nám to málo rebelský a tak jsme radši zase šli na disko.

Další den jsme chtěli vylézt na jednu horu tunelem, co má asi dva kiláky, a je vůbec dost hustě drsnej. Všichni místní rebelové nám radili vzít si baterky a helmy, ale my jsme drsný rošťáci a roštěnky, a tak se šlo jen tak nalehko. Cesta tunelem byla dost vychytaná, akorát jsme si všichni rozbili hlavy, protože ten tunel byl děsně nízkej a nebylo vidět na krok. To nám, pořádnejm rebelům, ale vůbec nevadilo. A protože nás ty hory přestávaly bavit, vymysleli jsme, že pojedeme k moři.

Cesta na jih byla totálně vychytaná, zvlášť když nám k tomy v rádiu hráli Rammstein, prostě pohoda jazz. Dojeli jsme do města Caorle a našli volnej kemp, akorát pro naše hustostany. A protože byl večer, šlo se na diskotéku.

První ranní rebelií byla procházka městem. Hotely už byly po sezóně zavřený, ale na ulicích šlo potkat dost Čechů. Jediná škoda byla, že to vůbec nebyli rebelové (jako my), ale jenom nějaký dědové a babky. Tak jsme vyrazili na hustopláž.

To byla ta správná vychytávka, protože tam kromě nás vůbec nikdo nebyl. To fakt nebylo marný! A největší radost nám udělal zájezd bytelnejch rebelů z Prahy, kterej tam přijel asi ve dvě. Byli vopravdu vychytaný, měli supr vokáknutí a rebelský hlody. Všichni jsme z nich byli na větvi a shodli jsme se, že jednou budeme jako oni. Škoda, že se ukázalo, že to nejsou hustorebelové, ale zájezd duševně retardovanejch mentálů z Bohnic. A protože zašlo slunce a začalo pršet, naskákali jsme do auťáků a vyrazili domů.

No a teď, v Praze, určitě můžeme říct, že Itálie je země těch nejhustějších rebelů, že tam žijou samý vychytaný týpkové a roštěnky, co Fakt nejsou marný. Určitě se tam někdy jeďte podívat!