Rebelské nobelovy ceny za rok 2006

Óká, konec jednoho roku přináší kromě možnosti vodbrzdit plno vomámenejch paštiček i největší akci v kalendáři rebelskejch frajárů - vyhlášení Nokia Rebelských Nobelových Cen za 2006. Už po tucet years se v katakombách pod Norköppingem schází přesně 4 největší diktátoři světový rebelie a ve spolupráci se Švédskou akademií breakdance a křížkového vyšívání slov Juchajdá na malé roztomilé pinče rozhoduje, kdo ve svý podstatě bude kralovat jednotlivým voborům lidský činnosti na dalších 365 dní (a hlavně nocí;)

Tenhle rok byl ňák jako hodně ne málo speciální. V oovahu připadalo řádově 317 rebelů, nominovaných v 12 kategoriích. Po dvou dnech konečně ohlásil žlutě modrej proužkovanej dým, že akáda došla qísledku. Diskuse asi byla hoodně vostrá, protože když drtící tým rozboural železobetonovou wall, za kterou byli porotci tak jo ňák zašitý na věky, dokud nepřijdou s výsledkem, byl emeritní předseda akademie, 11-letej Ichtiag Rosol, nalezenej zapasovanej za plasmovou tv na zdi komby. Nešlo mu pomoct a tak se celej ceremoniál vodevzdávání cen táhnul v poměrně out of reality atmošce.

Premiérovou alabastrovou sošku Ovidia, prchajícího před davem tarbíků do Mekky, si přesně v 21:17 vodnes Gil Natsch, kreativní ředitel Nadace pro Suchý styk. Metrovou sošku vod psa v pantoflích (což byla taková jako menší vostřákovina na paměť Agentu Holanďanovi) převzal za průlom v distribuci kitu pro suchej styk, kterej otevřel oči všem mazlíkům a jejich sbírce řeziva. Pak akce jela jak po drátkách - na podiu se střídaly přední emo-punkový kapelky jako Bierhans nebo Tragttuts fucks the nuns. Pro sošky si chodili:

• John W. Houdini (za mega přenos živýho zápasu vozíčkářů v bahně na Galapágách, kterej sledovalo >4mld vostřáků)
• Loobi Pexar (za krutoakcičku, kdy noc před návštěvou papeže potagoval celej Teherán veršema z bible tak, že při cestě Benedikta z letiště do klubu dávaly seřazený verše důkaz, že bůh neexistuje)
• sir Beton a Ratan, dva bratři, co si pro cenu přišli v kostýmech čivav, za projekt, kterej vypukne v červnu 07 v Mnichově odpálením rakety na Měsíc, která ho tak ňák prostřelí skrz_na_skrz, takže budou forthe1st time vidět i hvězdy za ním. Tenhle projekt hodně podporuje i Britská královská astromantická společnost, tvrdící, že project potvrdí jejich teorii, že za Měsícem nejsou ale fakt žádný hvězdy.

beton - sir Beton v zákulisí hýřil vtipem a dokonce jedl vlastní vlasy. Jak se svěřil časopisu Cosmoboy!, je to "to nejlepší, co ho a Karla Svobodu mohlo potkat."

Trochu x víc vzrušení přinesla cena za nejlepší film, kterou měl převzít Antonio Ntonio za film Břízo vysoká, máš hebká kolena - hodinový dokument, popisující jeho pokus o soulož s tukanem. Hodně fér překvápko bylo, když místo Antonia na podium přišel obří fez s banánem místo střapce a beze slova vybuchnul. Předávájícímu podčlenu akademie to utrhlo ruce, uši i kotníky, ale Antonio Ntonio sklidil standing ovation za to, že touhle scénou v podstatě film zakončil, protože pár kritikům se nelíbila poslední - nedokončená - scéna, v níž si obří fez s banánem místo střapce jde na podium převzít cenu, ale nikdo neví, jak scéna nakonec dopadla...

Cenu za přínos světové chemii dostala tvůrčí skupina Čestmíra Kopeckého a Karen Šándové za reality show "Já si beru respekt", která svedla do jedný vily Bona Voxe, královnu Alžbětu, Madeleine Albrightovou, Václava Havla, Anife Vyskočilovou a Koffi Annana. Celej národ rebelů se zatajeným dechem sledoval megaprobs, vo kterejch se zmiňujeme v jiným článku. Přehled highlightů na plátně o velikosti Švýcarska dostal do pohotovosti zdravotníky, který křísili v jednu chvíli až deset tisíc lidí zároveň.

Závěr večera patřil ceně za absolutní design, pro kterou si na vozíku se slepeckým psem přijel Sean William Hughes z Bostonu, sirotek, jehož dvě předchozí generace byli taktéž sirotci. Cenu si hrdě převzal za zvuků písně We Are The Champions od Venduly Svobodové za absolutní hustovýkon, kdy každému členovi akademie namaloval v Paintbrushi vlastní podobiznu. Fér je, že Hughes nemá doma počítač, takže diktoval přes zdi sirotčince přes telefon svýmu bro vo 5400km dál, jak má hejbat myší. Fér fér bylo, že bro taky neměl počítač, takže mu jenom vykládal, jak by to kreslil. Záznam rozhovoru byl pak předanej Aleši Najbrtovi, kterej se slzama v očích překreslil obrázky sám.

Předáním ceny za design skončil 12. ročník Rebelských Nobelových Cen poměrně hodně fér. Viděli jsme hodně slz, hnisu i ušního mazu, ze kterýho skupina Mark Tillsitter Experience modelovala live sochu Leonida Brežněva na koloběžce na stagi...