Trushing - nový fenomén

V titanovým křesle uprostřed našeho intavia foyer se skoro ztrácel. Mikinu nasazenou obráceně, s obličejema Jana Nepomuckýho a Elišky Junkový vyšitýma bronzem na kapuci tak, aby nebylo vidět do jeho facu a hlubokejch hnědejch neposednejch očí, který ví tak moc...

Nervózně si poklepával nohou známej swingovej diktát od DJ Ichi Poxana a každou chvíli se nervosně otáčel bokem ke dveřím. Po každý otázce si pečlivě vytáhnul ušní maz a opatrně ho přidal do sáčku ke snítce třezalky a tabletě thalidomidu.

"Zkoušel jsem tagovat, piecovat nebo sprejovat, ale přišlo mi to fádní. Existuje jenom určitý malý množství barev, ze kterejch můžete něco namalovat a to mojí dušičce přišlo jako že randál svazující," svěřuje se José Plasterón, zakladatel a frontman patrně nejprogresivnějšího urban self-expression svobodnýho nezávislýho hnutí, bojujícího za svobodu a nezávislost jedince se vyjádřit svobodně.

"Jednou jsem jel ke svý lačný feně," svěřuje se bázlivě, "bydlela v řádově docela slušný vilce na periferii Holoklk. Po pár sexících jsme šli na houby, no a jako normálně jsem našel pár bedel, se kterejma je dost práce vohledně čištění, není to ani moc o houbaření jako spíš okrajování, prostě voheň.

Takže, když jsme seděli na nádraží ve Středoklkách a čekali na local.cu, vokrajoval jsem bedláče, zatímco jsem dával fence slušnej pojeb jazykem a čípkem. Nevědomkama jsem házel vokrájený houby na zem a nevěnoval tomu pozornost... vo pár tejdnů after jsem sjížděl na uefa.com slušný videíčka s mladejma stázinkama a jako recommended mi vypadlo japonský dokumentární video o mý hromádce podbedlí! Říkám jako wostrý a hned jsem dával vostatním roštěncům word of mouth. No a po pár dních mělo moje video takovejch ňákejch 300 kilopřístupů.

Najednou jsem viděl všechny svoje kámoše v úplně jiným světle. Celý roky jsme se s těma barvičkama honili za vlakama v Bukurešti, za zdma kolem Vysočan a tak dál... A kvůli ničemu, nikoho to nezajímalo. Chtělo to něco novýho, novej impuls a dimenzi. Nazval jsem svůj styl pracovně trushing."

Fenomén trushingu se řítil rychlostí narvala. José pokračoval v tom, co později časopis Darebák na prsou označil jako jeho Mykologickou periodu. Nestačíme popadat dech nad geniálníma a přesto tak syrově nenucenýma instalacema okrájenejch hub, podhoubí a zbytků po čištění plodnic, který zaplavily celou střední EU. "Mezi moje masta.pieces patří třeba citlivá fusion plesnivých klouzčích klobouků a vláknice Patouillardovy na schodech před vrátnicí brněnskýho Zetoru. Dostal jsem za ní street cenu na festivalu v Benátkách. Jindy jsem zase nadiktoval hromádku čistě z holubinek hned vedle bagelárny, " svěřuje se José a oči se mu podivně lesknou.

Vo day později máme s Josém sraz na Kačáku. Než vystoupíme do metra pod širokou oblohou, nechává José na sedadle přílohu novin, otočenou o 90°. Třetí stránka má navíc přehnutej roh. "Tohle má společnost jako facana do zátylku za to, co provedla třetímu světu. Kurátorka Museum of Art and F mi za tenhle přístup přislíbila megagrant, díky kterýmu budu moct vrátit lidem v Libanonu to, o co přišli ve válce s Jordánskem a Persií," svěřuje se José.

Po cestě do jeho aťasu odhazuje a filigránsky aranžíruje malý pytlíky se šlupkama od pomerančů. Jeden ke koši na zastávce busu 172, druhej vedle stojanu na kola u supráče a třetí volně jako pták, jako umělcova duše, nadiktuje k beton_made fontáně ve tvaru klečící dívky a květů. "Dávám do toho kousek sebe. Doufám, že to tu někdo najde a ten kousek vyrazí v jeho srdci jinej kousek, kterej pak může dát někomu jinýmu a, jak se říká v Libérii, make a difference," tiše se svěřuje José a jeho oči se usmějí až do dřeně skléry.

Vcházíme do ateliéru, kterej je od stropu po dvě stopy nad zem vyzdobenej rokovejma freskama od akční skupiny Anální Petting pod (koženou) peřinou a lustrama od Versaceho. Přivítá nás nenucená levandulová vůně, která vychází z kytice lučního kvítí uprostřed celýho ateliéru. U stolu sedí čtyři týpci a masérky. "To jsou Pokornejch, platím je za to, aby tu žili v ateliéru a produkovali autentickej odpad," svěřuje se José. "Zkoušel jsem vykupovat odpadky na panelákovejch sídlištích, ale bylo to hrozný. Lidi začli věci vyhazovat za peníze a bylo to mega pretentious," svěřuje se José a pěsti se mu vzteky svírají.

Poté, co odpadky z předchozího dne Pokorných nahrnou na hromadu, José si zaváže oči kašmírovou šálou a v pozici připomínající jezevce začíná pečlivě vybírat, který odpadky půjdou v dnešní várce ven. "Není to moc easy, musím říct... Důležitý je, aby odpad k sobě pasoval a naléhavě upozornil na problémy lidí s alergií na stoly. To je poslání tohohle projektu a těmhle lidičkám chci ze srdce pomoct. Byl jsem se podívat v rodině, jejichž pětiletá dcerunka musela jíst na zemi. Stoly jí dělaly hroznej kopec bolesti. Nemohla se ani o stůl opřít, ani se dotknout něčeho, co někdy leželo na stole. Bylo to strašný," svěřuje se José a regulérně pláče potoky slaného neštěstí.

Když se pozdějc ten den vracíme do redakce a usedáme k našim mahagonovobalsovým taburetům, moje oči spočívají na polystyrénovým kelímku na svíčkovou, ležícím v rohu místnosti. Oči se mi zalejvají slzama a po zádech mi přebíhá mráz. Je to Pan umělec, naše naděje na Nobelovu cenu za Najbrt. Hodně štěstí, José!

Co je to trushing?

Novej SAFE (Street Art Free Environmentalism) uměleckej směr, vycházející z kreolských kořenů, který dotáhnul k dokonalosti českej týpek José Plasterón. V současnosti je to neprogresivnější a kultovní art styl, vyhledávanej galeristama z celýho světa. Podstatou trushingu je odhazování odpadků k vyjádření hlubšího sdělení světu.

Nejznámější crew je v současnosti seskupení Děti z Bullerbynu ze stanice ZOO, operující na ploše Ládví-Hrdlořezy-Hrdlív.

Jak můžeš začít s trushingem?

Najdi si něco, co chceš říct. Bojuj proti něčemu, co nemáš rád. Bojuj za něco, co máš rád. Proti tomu, co máš rád, nebojuj.

Najdi si trush-styl, tzn. styl odpadků, který budou sloužit jako tvůj tag nebo vyhrazení teritoria. Tvoje trush-crew musí bejt sladěná stylem odpadků. Když budeš trushovat sám, může to bej na začátku zábava, ale osamělost rozežere i ty nejpevnější základy přátelství.

Drž se hesla Josého Plasteróna: "Trushing je víc než životní styl. Je o přátelství, vaflích a kamarádství. Pokud chceš bejt nejlepším trusherem na světě, buď svůj, miluj tu činnost. Staň se svou šipkou a jdi, kam ti tvůj vnitřní kompas velí. A hlavně - a to je poslední rada - nebuď lapidární."