Posmívají se mi

Milý René, pred nedávným časom sme sa prestehovali do Prahy z rómské osady nedaleko Prešova. Začal som chodit do školy v Prahe na Žižkove, kde som dostal prezývku „Ťava“, lebo mám od Černobylu na chbáte hrb. Najhoršie to bolo minulý týždeň, keď mi spolužáci vyhádzali z tašky halušky s brynzou a rozšlapali ich po triede. Vykrikovali tiež rasistická heslá a nadávali Slovákom do smradov a opíc. Obracám sa na vás o radu, lebo som na Slovensku pravidelno čítal časopis Cosmochalan, prosím pomozte ma, lebo sa zabijem! Tvôj zúfalý Andrej.

René: Milý Andreji, musíš pochopit své spolužáky. Nemají nic proti tobě osobně, jen mají pár výhrad vůči Slovákům jako národu. Já se jim ostatně ani nedivím, neboť je všeobecně známo, že Slováci jsou národ Jidášů, kteří se z nás snaží vytřískat co nejvíc, a to už od dob Velké Moravy. Ale to ještě neznamená, že kvůli tomu musíš trpět. Pokus své spolužáky přesvědčit, že nezáleží na národnosti, ale na rebelství. Třeba tak, že do školy přijdeš v kašmírových kalhotech, oranžovém brnění a s Motorolou V 100. Potom o přestávce vyjdi na stupínek a za zpěvu pecky Freestyler od Bomfunk MC´s spal slovenskou vlajku. Pak tě určitě už všichni budou brát takového, jaký jsi. Kdyby to náhodou nezabralo, zabij se.