Kuchyňský džihád

Lukáš(19): Milý René,
Píši ti až z dalekého Afghánistánu. Pracuji zde jako au-pair u jedné místní rodiny. Jsou na mě velmi slušní: nemusím dodržovat Ramadán a leštit fotografie U.b.L. jsem se již naučil. Chtěl bych se ale zeptat, jestli mají právo mi odvézt pas do Jemenu a nadávat mi do prašivých psů. Také mě trápí, že mě jejich desetiletý syn už třikrát snásilnil při mytí nádobí (nemají tu dřez, takže jej musím mýt v neckách na zemi). Šalom, Tvůj Lukáš.

René: Takové dopisy ze srdce nesnáším. Ubožáků, jako jsi ty, je spoustu. To ty pokojné Araby nemůžete nechat ani chvíli na pokoji? Jsou to klidní a mírumilovní lidé a ty jsi proti nim zaujatý jen pod vlivem buřičských příloh sionistických plátků. Měl by ses nad sebou zamyslet.
Ke druhé, smysluplnější části tvého dopisu. V arabských zemích se prostě s touto eventualitou musí počítat. Znásilnění aupair se považuje za důkaz díků a nehynoucí vděčnosti tvojí hostitelské famílie. Měl bys být rád, že tento obřad vykonal nejmladší syn a ne velbloud, jak tomu bývá zvykem v ortodoxních rodinách.
Korán: 328,5654: A tehdy, vidouce necky, popadl Muhammad Azíze, přehnouce ho ve tří, řka, říkaje: I budiž tvůj vous posvěcen, stejně jako tvůj život jest ted o mnoho bohatší. I všici se zaradovali.
Blíže v Prodejně arabských potřeb U Bagdáda, Americká 11, 82. patro.